Matematika

Matematika jako povinný maturitní předmět. Téma staré jako reforma školství sama. Pořád se o tom diskutuje a pořád to nemá hlavu ani patu. Jsem příznivec matematiky a matematického myšlení, byť jím zcela jistě nedisponuji.  Vnímám matematické schopnosti tak trochu jako dar, něco jako hudební sluch. Tedy buďto je máte nebo ne. A pokud ne, pak se ovšem těžko učí. Mám vlastní zkušenost se zpěvem, i když zpívám velmi ráda, na veřejnosti raději ne. Kdyby na mé schopnosti zpívat závisela moje profesní budoucnost, asi bych měla smůlu. Stejně jako ti, co neumí matematiku. Patrně tedy neodmaturují. Nedostanou se na vysokou.  Jejich profesní dráha bude jiná. Neříkám, že zrovna horší nebo třeba i lepší, ale rozhodně jiná. Jiná, než byl původní záměr. Ostatně i zde mohu posloužit vlastním příměrem. Moje neschopnost naučit se chemii vedla k racionální úvaze, že nepodám přihlášku na vytouženou medicínu. Kdyby mě ale někdo nutil z chemie maturovat, asi bych se nedostala na žádnou vysokou školu.  Moje cesta by se ubírala diametrálně odlišný směrem. Směrem, který jsem si sama ani nemohla vybrat, stejně jako ti, co si nemohou vybrat něco jiného než matematiku. Skutečně by mě zajímalo, kolik osvícených zákonodárců, kteří o tomto rozhodli, došli v matematice dál než k trojčlence. Nebo kolik z nich z matematiky maturuje? Těžko říci. V některých diskusích na FB, zejména v bublině scio, se objevují termíny, že maturita z matematiky zničí život tisícům středoškoláků. Nemyslím si, že zničí. Ale určitě pozmění. Protože řada z nich (někteří se zapřou a dokážou to) to prostě nedá. Stejně jako já bych nedala zkoušku ze zpěvu.  Ještě v předminulém století bych nemohla učit. Kantor tehdy musel umět nejen zpívat, ale i hrát na dva hudební nástroje. Prostě bych to dělat nemohla. Stejně tak nebudou moci dělat svoji práci ti, co nezvládnou matematiku. Je to asi drsné, je to možná i zbytečné, ale je to prostě tak.