Dlouho jsem to tušila, ale s léty je to pořád jasnější, prázdniny jsou čím dál kratší. Dosvědčuje to fakt, že již zase musím do práce. Zatímco na začátku července se zdá, že moře času, co se před vámi rozkládá, nelze při sebelepší vůli přeplavat, dneska už jsou pocity úplně jiné. A přitom to vypadá, že prvního července bylo včera.
Kdo si pamatuje na dětská léta, určitě by nevěřil, že učitelky mají z prázdnin mnohdy větší radost než děti samotné. Přesně tak to ale je, a sama jsem toho zářným příkladem. Na letním čase je špatné jen to, že je mrknutím oka pryč. Přitom nemám pocit, že bych byla nabitá energií a nemohla se dočkat prvního zkoušení. Podle dětí, které mají před sebou ještě týden volna navíc, to je minimálně nepravda. Škola podle nich začíná už teď proto, že si to učitelé přejí:-)
Jejich tvrzení mě, musím říct, vždycky upřímně pobaví. Možná proto, že žádného takového kantora osobně neznám.
U nás v rodině se například vytvářejí dvě znesvářené skupiny. Jedni by do školy nejraději nechodili vůbec, a druzí zase všechno špatné házejí na kantory. A mezi tím se plácám já. Celá léta poslouchám nejapné narážky na školství, až mi to začalo jít jedním uchem tam a druhým ven. Pak přijdou prázdniny. Obě znepřátelené skupiny se dají dohromady a společně ryjí do faktu, čím že si to ti mizerní kantoři zaslouží, že mají tolik volna.
Jako malá jsem si myslela, že učitelky do školy chodí i o prázdninách. Dnes naopak zjišťuji, že někteří pedagogové jsou na léto vyhozeni, přesunuti na úřad práce, a v září je spořivý pan ředitel zase přijme!! Ale musím říci, že jsem měla v tomto ohledu štěstí. U nás zatím prázdniny máme. Ale i ty už končí. Člověk se ani nenadechl, trochu se proskočil po Evropě, něco naťukal do počítače, a dnes aby zase kupoval učitelský zápisník. Vždycky se trochu bojím ho u nás v trafice kupovat, protože když nesměle vznesu své přání, celý obchod se jako jeden muž ohlédne, a všem je jasné, co dělám.
A když fikaně nenápadně naznačuji, že bych potřebovala ten čtverečkovaný sešitek v horní polici, tak paní prodavačka nikdy nezklame a haleká, zda chci ten učitelský zápisník černý nebo modrý a jestli náhodou nechci také červenou propisku, že mají slevu:-). Vždy se pak najde nějaký dobrák ve frontě, který utrousí něco o prázdninách a o tom, jak by ty učitele hnal někam pořádně pracovat a ne si celé dny hrát s dětmi. Dnes jsem toho byla přímým účastníkem. Ale ani jsem se nehádala, na stres mám celých příštích deset měsíců, tak si dnešek nehodlám kazit. Když si uvědomím, že severní země a i třeba Německo, nabízejí svým učitelům po cca sedmi letech učení rok placeného volna na regeneraci, cestování a dobití baterek, nedovedu si představit, co by to způsobilo v Čechách. Asi revoluci.
Jenže to se u nás stát nemůže. A tak nezbývá, než se radovat z každých prázdnin a věřit, že se těch dalších dožijeme se zdravým rozumem a schopností zaplatit složenky.
Na druhou stranu si říkám, že jestliže nás na léto nevykopnou na pracovní úřad, máme vlastně kliku. Školství je i tak dost na pytel. Kdyby ještě neměly být prázdniny, k čemu by to bylo….