Prázdniny definitivně skončily

Tak dnešním dnem jsou prázdniny opravdu pryč. Čím jsem starší, tím jsou kratší- taková přímá úměrnost (nebo nepřímá- matematicky to nevím, ale fakticky to tak je). A znovu do lavic. Když slyším v mediích o neutěšeném stavu našeho školství, ani se mi tam nechce. Zase to bude odnikud nikam:-) . A do toho v televizi zfilmovaná Jalna ( Jeden z nejúspěšnějších románů pro ženy ve filmové podobě! Sága rodu Whiteoakových, jejich lásky, zrady i usmíření ožívají ve francouzsko-kanadském seriálu (1994).
Hrají: D. Darrieuxová, S. Dupire, C. Mouchetová, J. Bonnaffé, P. Laudenbach, B. Freyd, F. Pernelová a další. Režie Philippe Monnier

Velká rodinná sága bohatého rodu Whiteoakových. Adelina, která je doposud hlavou rodiny, přesídlila z Indie do Kanady, kde vybudovala rozsáhlé panství. Několikadílný román Mazo de la Rocheové a potažmo seriál líčí úsilí o zachování celistvosti panství a životní osudy jednotlivých členů rodu.


Jalna patří k osvědčeným dílům ženské a dívčí literatury v oblasti červené knihovny, o čemž svědčí i úspěšné polistopadové vydání, které bez problémů navázalo na popularitu poválečného vydání.) Všechno je prostě jinak. :-)
Jediné,co je pořád stejné je, že končí prázdniny a zítra se jde do školy. Tak pravou nohou.....

Všichni musí zemřít

to není žádné moje vyhrožování ani pokus o filozofický podtext. Je to jedna z mnoha zajímavých knih Viktorína Šulce, který byl kmotrem mé první knihy a kterého dnes chci představit.

Kdo je tedy onen šikovný pán zcela vlevo?

Viktorín Šulc je znám především jako autor předloh a scénářů například ke třídílné televizní inscenaci "Agentura Puzzle", kde dokázal velmi dobře připoutat člověka příběhem na pomezí detektivky a pomezí detektivky a hororu.

- vystudoval FAMU

-pracoval jako sportovní novinář v Mladé frontě a nyní se věnuje psaní pro televizi a rozhlas.

-věnuje se i literatuře faktu, jejímž výsledkem je kniha "Když vzlétne děs a nevíra".

 Viktorín Šulc je vítězem soutěže "O dýmku Sherlocka Holmese" za nejlepší scénář, kterým se stal příběh "Muž, který vycházel z hrobu".

KNIHY ::
 • Agentura Puzzle (Epocha, 2004)
 • Bratrstvo tajných hrobů (společně s plk.Lubošem Valeriánem na základě jeho vzpomínek, dvacet různých kriminálních případů, které v naprosté většině šokovaly ve své době celou republiku; Epocha 2006)
 • Doktore, vražda, jedeme! (z deníku policejního lékaře; Karel Vomáčka; literární spolupráce Viktorín Šulc; Forma, 1995)
 • Muž, který vycházel z hrobu (Motto, 2002)
 • Panoptikum sexuálních vražd : když vzlétne děs a nevíra (Camis, 2000)
 • Příští stanice: smrt (Motto, 2004)
 • Všichni musí zemřít (Epocha, 2005)

Scénáře
 • Silnější než já (námět a scénář; Filmové studio Barrandov, 1990)
 • Muž, který vycházel z hrobu (2001)
 • Vražda kočky domácí (2004)
 • Všichni musí zemřít (2005)
 • Škodná (2006)                       •

 - Hrobník (2008                                     
   Takže pokud máte chuť na dobrou detektivku, víte, kam sáhnout. Příjemně mrazivé počtení:-)Stojí to za to:-)

Jalna

Je načase také podrobněji představit nakladatelství, které se mě ujalo a vydalo moje dva romány. Třetí se připravuje a bude to příběh mého oblíbeného Přemysla Otakara I. Nakladatelství Jalna jsem objevila po dlouhých peripetiích, ono najít solidního nakladatele je pěkná dřina a běh na dlouhou trať. Nakonec se mi to v roce 2006 podařilo a od té doby považuji Jalnu za svoji mateřskou stáj. Nejsem samozřejmě jediná, ale o tom více na http://www.jalna.cz/.
 Patří rodině Sládečkových a je to rodinná firma se vším všudy. I s tím kouzlem solidnosti a preciznosti,které je dnes tak nedostatkovým zbožím. Jsem ráda, že je mám.
Sídlí na Hradčanské, což během stavby tunelu Blanka,který nám tak likviduje Stromovku, není rozhodně tiché místo. http://www.firmy.cz/detail/418969-daria-sladeckova-nakladatelstvi-jalna-praha-hradcany.html

 Ale i tak je vedle Písecké brány krásně.

Jiří Sládeček také fotograguje, a dobře, ale fotka, kterou mám tady, je z mé dílny a krom pana nakladatele a mojí maličkosti je na ní ještě spisovatel VIKTORIN ŚULC, kterého znáte jako autora výborných a napínavých kriminálních příběhů a filmových detektivek. Namátkou třeba Agentura Puzzle či Muž,který vycházel z hrobu. A hlavně byl kmotrem mé první knihy, na což jsem náležitě hrdá.

Odnikud nikam - kde o nás píší

Musela jsem se vyvztekat tím psaním o fotbale, a teď už s klidnou hlavou pár odkazů na noviny, časopisy a stránky,kde píší o Odnikud nikam:-)

http://www.portalknihy.cz/detail/18781/jitka-neradova-odnikud-nikam
http://www.kosmas.cz/recenze_nove.asp?zdroj=Ostatn%ED
http://www.neoluxor.cz/knihy/beletrie/literatura-ceska/odnikud-nikam-d3t130449
http://www.knihkupectvi-daniela.cz/jitka-neradova-odnikud-nikam/d-114515/
http://www.rozhlas.cz/radia/portal/_zprava/607577
http://wlcice.blogspot.com/2009/06/odnikud-nikam.html
http://www.eplanet.sk/kniha/odnikud-nikam-neradova-jitka/?print

Nesnáším fotbal

Úplně nenávidím, když je na Spartě fotbal. To je rázem Letná plná frajírků ve fotbalových dresech ( napsala bych to jinak, ale bylo by to vulgární), všichni řvou, tramvaje jsou narvané, výlohy rozbité, pobyt na ulici nebezpečný. Dostat se do prostředků MHD je nadlidský úkol. A samozřejmě po fotbale bude všechno zničené. Je to také odnikud nikam, ale tomu tedy nefandím. Navíc nechápu, proč to všichni tak podporují a tolerují. Pro fanoušky se dokonce vypravují zvláštní vlaky. Ještě nikdy jsem neslyšela, že by se vypravil zvláštní vlak pro ty, co to potřebují a tím vlakem by někam jeli, aniž by ho zničili. Žijeme prostě v divné době. A já nesnáším fotbal.

Pátrání po příbuzných

Dnes se vracím k rodokmenu. Je to dobrodružné pátrání a dnes mě zavedlo do Vídně. Toto jsou lidé, po kterých ve Vídni pátrám. Anna Kubásek s manželem ( to je ta svatební)

 a Steffi Hawelka, která je na fotografii z roku 1942.  A tady moje detektivní schopnosti zatím končí. Jak dál? Poradí někdo? Dá se tady odsud dát třeba inzerát do vídeňských novin?

Jsou to jen takové hrátky, ale zajímavé. Alespoň pro mě. A třeba někoho něco napadne.

Odnikud nikam v TV

Podle televizního programu TV Public máme svůj propagační televizní týden. Povídání o knize je až do neděle do oběda, to je poslední relace. Tak snad to někoho zaujme a knihu si přečte:-)

A je po prázdninách

Prázdniny skončily, alespoň pro učitele, děti si ještě mohu posledních pár dní užívat.
Tak jedno nostalgické ohlédnutí za rychle uplynulým létem .....:-)

                                                              a zpátky do džungle všedních dní. Snad budou brzy další prázdniny...

Opakování je matka moudrosti

Pořad Mikrofon Andreje Halady o Odnikud nikam se opakuje ještě dnes ve 23. 15 hod, zítra ve 13.15 hod a ve středu v 10.15 hod. Na Public TV.  A na stránkách http://www.jalna.cz/ nebo http://www.kosmas.cz/  lze knihu i koupit. I se slevou:-)

Řecké pochoutky

Řekové si umí život vychutnat. Jejich stravování rozhodně není v souladu s dietními návyky:-) Ale kdo by odolal...?

Chios

Chios je jeden z řeckých ostrovů. Leží v severovýchodní části Egejského moře, blízko pobřeží Malé Asie.
Chios jsou vlastně ostrovy tři - Chios (který je pátým největším řeckých ostrovem, rozloha činí 842 km², délka pobřeží je 213 km), Inousses a Psara. Nejvyšší hora ostrova má výšku 1297 m. Ostrov navštívil běhěm své první obchodní cesty Kryštof Kolumbus, bylo mu tehdy prý 14 let. Podle některých zdrojů byl Chios rodným ostrovem tohoto Janovana. V roce 1770 se u ostrova strhla lítá bitva mezi Turky a Rusy. Rusové loďstvo svého protivníka naprosto zdecimovali a vynutili si tím značné turecké ústupky v oblasti Černého moře, mimo jiné i svobodný průjezd Bosporem pro lodě plavící se pod ruskou vlajkou.
Ostrov má typické středomořské klima. Severní vítr udržuje v létě příjemné teploty,zima je mírná.
Na ostrově žije asi 54 000 lidí. V hlavním městě Chios town žije téměř polovina obyvatel ostrova.

Tolik o Chiosu Wikipedie. Já k tomu dodávám, že jsem tam prožila skoro dva týdny báječné dovolené. A o tom určitě víc než slova umí vyprávět fotografie. Zde jich pár mám:-)

www.publictv.cz

Odnikud nikam bude v TV Public zítra v 18.15 hod.

Odnikud nikam - další kapitola, nikoli druhá- HLAVA 22

Blíží se nám to nechvalné výročí ruské okupace, proto dnes vystavím z Odnikud nikam kapitolu týkající se příjezdu rudých bratrů. Shodou okolností je to kapitola 22, takže taková moje
HLAVA 22 :-)


22. Okupace1968

Vesnice si žila svým poklidným životem a málo co jí dokázalo paralyzovat
tak, že strnula v děsivém očekávání věcí příštích. Od války jsem si kromě
měny v třiapadesátém nic jiného nevybavovala. Až příjezd Rusáků to
dokázal.
František mě přivlekl k rádiu. Docela jsem se bránila. Měla jsem dost práce
na dvoře a on mě zdržuje poslechem těch svých různorodých stanic.
Před pokojem jsem však zaváhala. Pootevřenými dveřmi se na chodbu
linula chmurná hudba, v horkém vzduchu bylo náhle cosi mrazivého.
Váhavě jsme vešli a první, koho jsem spatřila, byla plačící Helenka.
Na první pohled mi bylo jasné, že se děje něco vážného.
Vtiskla jsem se na lavici vedle těhotné snachy a rozechvěle ji objala kolem ramen.
Olízla jsem si suché rty a z rádia zaznělo děsivé oznámení. Okupace.
Přestože jsem nevěřícně zírala na chraplavý aparát a snažila se pochopit
smysl toho, co mi tu sdělují, našla jsem v sobě sílu utěšovat zdrcenou
budoucí maminku, což bylo pro mě v daný okamžik primární.
Porodit dítě do takové doby bude hrdinství.
Hledala jsem očima svého muže, ale než jsem se zmohla na slovo útěchy
nebo zmatenou otázku, vpadl do místnosti svým typicky kulhavým krokem
Fanoušek. Byla jsem vyděšená dřív, než promluvil, syn totiž držel
v ruce zbraň. Tvářil se přitom pěkně krvelačně.
Vzápětí František zařval.
„Chceš nás zabít, nebo co?“
Mé snažení uklidnit roztřesenou těhotnou Helenu se naprosto míjelo
účinkem. Moje aktivita se omezila jen na bezmocné vzlykání a křečovité
tisknutí jejích rukou, čemuž učinil přítrž František, který odebral synovi
zbraň, a opřel ji o stěnu.
Pokládala jsem za nutné něco říci.
„To přeci nemůže být pravda?“ zničeně jsem se po manželovi blýskla očima
Františku, řekni nám k tomu něco!“
Váhavě, ochranitelsky se usmál.
„Obávám se miláčku, že je to tak. Hlásí to pořád dokola!“
Když zprávy skončily, přisedl vedle nás, musel mě obejmout, klepala
jsem se jako osika. Chvěla jsem se jako v zimnici. Smutně se podíval na
snachu a na Fanouška.
„Nebojte se děti,“ zašeptal a pohladil mě po třesoucí se ruce, jako by mi
chtěl předat trochu síly a energie. „My s maminkou vás v tom nenecháme!“
Pohlédla jsem na něho jako by mluvil cizí řečí. Zapnuli jsme televizor,
i tam zněla pohřební hudba, kterou vystřídal zrnitý obraz Kamily Moučkové.
Třesoucí se hlas známé moderátorky rozechvěle líčil situaci v Praze,
zahlédli jsme tanky na Václaváku, na blikající obrazovce se mihla mrtvá
těla. Strnule jsme sledovali, jak ji přímo z televizního studia vyvádějí
ruští vojáci se samopaly.
Skoro jsem nedýchala. To snad je zlý sen?
Helenka se rozplakala: „Chtěla jsem porodit do lepší doby!“
Děsila jsem se, co přinese Venda z Prahy, ale nesdělil nám nic nového.
Praha nechce Rusáky, je plná revolučních letáků.
Mojí duše se dotkl závan naděje.
Vývoj situaci ji bez milosti smetl. Klepala jsem se o budoucnost svých vnoučat. Ještě okamžik a je tu zpátky válečná nejistota.
Těhotnou Helenu vyhnali sovětští vojáci z autobusu. Spolu s ostatními,
co brzy ráno cestovali do práce do týneckého Metazu. Hnali je před nabitými
samopaly přes most. Někdo jim dal avízo, že most je zaminovaný.
Tak se pojistili. Chytila jsem se za srdce a sesula na lavici, když mi to
odpoledne vyprávěla.
Obávala jsem se, aby z toho nepotratila.
Po večerech, po boku svého manžela, jsem cítila, jak jsme prosáknutí
beznadějí a lítostí. Tiskli jsme se k sobě na lůžku a vzpomínali na dobu
bezstarostného mládí ve třicátých letech.
Hlas vzpomínek, přežitá traumata, obavy z budoucnosti, vše se zmítalo
náporem emocí. Do očí se mi draly proudy slzí. A nebylo to nostalgií.
„Na emigraci už asi nemáme věk, že?“ zeptal se František. „Zvládneme
to tady?“
Pokrčila jsem rameny – ale emigrovat jsem nechtěla. Už zase jsem měla
důvody proti. Tentokrát jsem se bála o vnoučata.
I o to ještě nenarozené!

Rodokmen

Kvízu se nikdo nezúčastnil, asi jsem měla vypsat také nějaké ceny. Příště se poučím. :) Mimochodem, je to ten poslední,zatoulal se mi tam Ben až z Plané nad Lužnicí. ¨

Dneska jsem pro změnu chtěla představit svoji babičku. Při práci na rodokmenu jsem se totiž dostala až do roku 1615, kdy se narodil můj pra-pra-pra-pra-pra-pra-pra-pra-pra-pra- dědeček Daniel. Takže jsem na té cestě do minulosti objevila pěknou řádku nových příbuzných. Babičku jsem samozřejmě znala, ale tuhle její fotku ne. V dětství by mě překvapilo zjištění, že i babička byla malá. Dnes se mi ta fotka jen líbi. ( babička je ta holčička).

No a abych nezapomněla na Odnikud nikam, tak dneska jsem náhodou potkala pana Andreje Haladu a ten potvrdil termín vysílání. Tak koncem srpna:-

kvíz pro amatérské kynology

Je vskutku na všech obrázcích Zachariáš?
Chybička se někdy vloudí a člověk už ani nepozná svého psa. :-)
Všimli jste si, kde jsem se sekla?

Zachariáš z Hradce

Je načase představit Zachariáše z Hradce. Je to ten nejkrásnější jezevčík na světě:-), který úspěšně oslavil své sedmé narozeniny. A to i přes to, že jako půlroční štěně sežral ve Stromovce žalud, který mu zablokoval žaludek z obou stran a miláček měl na mále. Jeho operace stála tehdy patnáct tisíc, ale byly to dobře investované peníze. Od té doby vím, že v Praze existuje nejen psí nemocnice, ale i psí záchranka. Jen to zdravotní pojištění pro psíky zatím nikdo nezavedl.

Zachariáš klame tělem. Vypadá, jako mírumilovný pejsek, ale je to pěkný rváč a bojovník. Raději nesahat a nehladit, to si může dovolit jen málokdo. Teď ovšem prochází jeho trpělivost zkouškou ohněm. Do jeho domácího rajónu přibyla dvě malá koťata - Drahuš a Slávka-tak se učí soužití s nimi. Vzhledem k tomu, že jsou to kočičí holky, tak věřím, že jejich sžívání proběhne úspěšně.

TV Public

Na TV Public už inzerují Ivana Klímu. Bude v neděli a jako skutečnému mistru slova mu v pořadu Andreje Halady náleží dva díly. Z toho vyplývá, že 9. a 16. srpna bude Ivan Klíma.
A 23.8. má svou hvěznou chvilku Odnikud nikam a vystěhování Neveklovska. To pro ty, kdo by to chtěli vidět na vlastní oči. Samozřejmě to ještě jednou připomenu:http://www.publictv.cz/

Zbývající hrady pěkně v jednom balíčku

Každý den jeden hrad

Dnes je to jeden skalní hrad. Vůbec nedovedu pochopit, jak ho tam dokázali postavit. Ale výhled je z něho parádní. Dávám obrázky po jednom, protože se mi nějak zasekává net a pomalu to nahrává. Jen co to bude v pořádku, dodám zbytek pěkně v balíčku

Katarské hrady podruhé

Tak tady napjatě čekám, zda se objeví nějaká reakce na Odnikud nikam:-) (což byl vlastně původní účel mého blogu- taková malinká propagace) a nebo i na cokoliv jiného, co napíšu. Ale jak už to tak bývá, reaguje se na něco jiného, v tomto případě na katarské hrady. I tak jsem ráda a ráda vyhovím. Proto jsou tady další fotky z krásné oblasti jižní Francie a jejích mohutných katarských hradů